Zámořský blog č. 4: Na jeden den studentkou

Tento blog se týká typického dne basketbalistky a zároveň studentky na Univerzitě. Jeden den jsem měla šanci trávit se Stephanií Leon, která je tzv. senior player, tzn. že je v posledním ročníku. Také je kapitánkou družstva a byla dokonce jmenována nejlepším Leadrem týmu v konferenci. Jejím oborem jsou Mezinárodní vztahy.

 

Stephanie bydlí ve velkém bytě, o který se dělí s dalšími třemi studentkami, jedna z nich je i spoluhráčka a jedna z nich je „student –manager“ týmu (viz blog 1). Budíček hráčky je přesně v 8.07 a po včerejším náročném tréninkovém programu bolí celé tělo. Obléknout, umýt se a vyrazit autem před tělocvičnu, odkud pak jede studentský autobus do kampusu. Povinností je snídaně, což zajistí místní jídelna. Ranní kávu a muffin si nese většina studentů až do třídy. Zde nás vítá velmi příjemný a typický profesor s motýlkem, jehož hodina Mezinárodního práva byla pro mne „španělskou vesnicí“. Každý student, bylo jich asi 40, zde má své místo, takový malý stoleček spojený se židlí. Někteří si dělají klasicky poznámky do sešitů. Někteří rovnou do počítače.

 

Pokračujeme další hodinou „Leadership“ (vůdcovství), což bylo mnohem interaktivnější a i já jsem byla zapojena do her týkajících se externí a interní motivace. Američani jsou velmi extrovertní a tak se nestydí dát najevo své pocity, říci své myšlenky a zapojit se do diskuze.

 

Oběd si dáváme v typickém „food courtu“, jaké známe z nákupních center. Stef myslí tentokrát na správnou výživu a dává si salát a kuřecí tortillu. Při tom se snaží přečíst pár stránek týkajících se dalšího předmětu. Po té se přesunujeme zpět k tělocvičně, kde má Stef individuální trénink s asistentkou trenéra a pracují na jejích dovednostech (střelba, low post moves, high post moves) a také na hře 1x1. Po půl hodině tvrdého tréninku se vracíme do kampusu, kde máme opět 2 lekce - geografie a politika. Mnoho profesorů zná Českou republiku a slyšet, že Praha je jejich nejoblíbenější evropské město, bylo opravdu potěšující.

 

Svačina v podobě mrkve a jogurtu je dostačující a jedeme na týmový trénink do haly od 17.30 do 20.00. Zde bych chtěla napsat takovou vsuvku pro mladé hráčky týkající se tréninkové módy. Jak je vidět na obrázku z tréninku, hráčky s dlouhými vlasy používají čelenky, které jsou vytvořeny z molitanu, který se používá pod tejpy. My je máme většinou tělové barvy, jejich světle modré vůbec nevypadají špatně.

 

Den byl opravdu dlouhý a náročný. Je potřeba si dát lehkou večeři a rychle do postele.

 

Pokud některá z našich hráček chce jít studovat do zámoří na Univerzitu, musím podotknout, že to nebude jednoduché a náročnost je srovnatelná s našimi podmínkami. Jen v USA mají výhodu studenti – sportovci, jelikož pro ně je tu člověk, který má na starosti jejich rozvrh a vždy se postará o to, aby se dal zkombinovat s tréninkovým procesem a utkáními. Veškeré výdaje související se studiem jsou pokryty díky plnému stipendiu pohybujícímu se kolem 900 tis. ročně (na některých školách částečnému), které sportovci mají, tzn. jídlo, ubytování, školné, materiály potřebné pro výuku, apod.

 

O vybavení k tréninkovému procesu se také vůbec nemusí starat, dostanou vše potřebné včetně společenského oblečení na venkovní zápasy.

 

Podpora individuálních tréninků je zřejmá. Kdykoliv je studentkám k dispozici některá z tělocvičen včetně zařízení, které sbírá vystřelené míče a „přihrává“ je zpět.

 

Hodně hráček má své auto a dopravují se na tréninky samy, je to pro ně pohodlnější než autobus.

 

Upřímně, Američanky jsou trochu rozmazlené vším tím přepychem, takže vše berou jako samozřejmost, ale zrovna Stef, se kterou jsem celý den trávila je velmi skromná a chytrá. Zajímalo ji i vzhledem k jejímu oboru studia spoustu informací o světě.

 

Bylo velmi příjemné vrátit se do školních lavic, ale každé období má svůj čas a tak je potřeba vrátit se do pracovního režimu.

 

Brzy na viděnou při basketbalu v Čechách.

 

 

Milena Moulisová – University of Delaware