Zámořský blog č. 3: Tréninkový proces a přípravné období

Dnes se Vám pokusím přiblížit tréninkový proces a s ním související detaily včetně kondiční přípravy a specifik jednotlivých období.

 

Mám možnost vidět, jak funguje univerzitní tým v době zhruba měsíc před prvním oficiálním utkáním, tzn. přípravné období před zápasy (říjen). V září je povoleno pouze osm hodin tréninku z toho jen dvě hodiny basketbalu, může se tedy začít s týmovými tréninky. Před tím je pouze individuální letní příprava, kdy je možné mít pouze čtyři studentky v tréninkové skupině. Vzhledem k tomu, že existuje několikasetstránkový manuál pravidel NCAA, je potřeba vždy přihlížet k těmto regulím. Průměrný univerzitní tým jako je Delaware hraje zhruba 35 zápasů za sezónu v období od listopadu do března. Momentálně mohou hráčky absolvovat 20 hodin tréninku stejně jako v hlavním období, do nichž se započítává i silová příprava, individuální tréninky a zápasy. Dva dny v týdnu musí mít hráčky volno, což neznamená, že by se nemohly připravovat samy, v místě mého působení to ale dělá minimum hráček.

 

Týmové tréninky jsou rozvrženy tak, aby se jich mohly zúčastnit všechny hráčky a před začátkem přípravy je tedy velkým oříškem zkombinovat tréninky s rozvrhy 15 basketbalistek. Je tu ale zaměstnanec, který má studijní povinnosti na starosti a snaží se vybírat hráčkám předměty na určitý semestr právě dle požadavků tréninku. Také zvažuje obtížnost těchto předmětů a tak většina těch náročných bývá zařazena do jarního a letního období, kdy není basketbalová sezóna.

 

Tréninková jednotka (týmová) trvá vždy 2,5 hodiny. V tělocvičně jsou připraveny míče, ručníky, pití, tabulky pro trenéry, časomíra, statistické formuláře a samozřejmě kamera, která každý trénink snímá. Všichni trenéři i pomocníci u stolku, kteří měří časy a zapisují požadované statistiky, dostanou před tréninkem tzv. „Practice Plan“ – tréninkový plán (viz obr.), na kterém jsou také rozepsána konkrétní jména a družstva pro jednotlivé úseky tréninku. Každý dril má již svůj název, což ulehčuje přípravu i porozumění.

 

Je na hráčkách a jejich domluvě s fyzioterapeuty, v kolik hodin za nimi přijdou kvůli zatejpování a případné rehabilitaci v podobě uvolnění svalů a jejich předehřátí před tréninkovou jednotkou.

 

Hráčky musí být na hřišti 15 minut předem a začínají ve dvou skupinách rozdělených na pivotky a rozehrávačky s rozcvičením. Drily v této fázi jsou zaměřeny individuálně nebo pouze na spolupráci max. dvou hráček. Obsahem je střelba a jednoduchá cvičení na rozvoj individuálních činností daných postů. Např. uvolnění na low post a zakončení s využitím drop step nebo driblink se změnou směru ze středu hřiště k rohu čáry trestného hodu a přihrávka na hráčku v rohu hřiště, která střílí. Po 15 minutách se ke skupinkám přidávají asistenti a totéž pokračuje další čtvrt hodinu pod jejich taktovkou, zaměření volí asistenti většinou s ohledem na to, co bude následovat. Nyní hlavní trenérka oficiálně zahajuje trénink i s pokřikem a typicky americkým motivačním proslovem (viz obr.).

 

Další část (zhruba 20 minut) je vždy věnována zopakování útočných signálů, případně nácviku nových bez obrany (5x0). Po té následuje strečink 5 minut a nutno podotknout, že pokaždé stejný a velmi uvolněný. Hráčky si při něm povídají a upřímně, mnoho pozitiv v této fázi nevidím. V Evropě se již těžko setkáme s takto postaveným rozcvičením.

 

Po strečinku přichází „běhavý“ dril, většinou „vánočka“ kombinovaná s přesilovou situací 3x2, nebo jednoduché přebíhání trojic s přihrávkami a zakončením (5 minut).

 

Další náplň se týká nácviku osobní obrany na polovině hřiště (25 minut), většinou maximálně 4x4, např. řešení pick&roll, řešení flare screen pro hráče bez míče, apod. K útoku se opět vrací již s obranou na polovině hřiště, 3x3, 4x4 nebo 5x5. Nejvíce času se věnuje nácviku ofensivních setů (30 minut), jelikož každý rok přibývají nové hráčky, musí se v podstatě pokaždé začínat od začátku. Trenérka určuje jasné principy. Každá hráčka je nucena reagovat na danou situaci a má možnost si vybírat z možností řešení dle čtení obrany. Následuje zaměření na zónovou obranu či útok proti ní. Samozřejmě se vkládají i úseky na celé hřiště, pokud se nacvičuje přechod do útoku či obrany (transition).

 

Postupně se přechází na hru na celé hřiště s neustálým zastavováním a jasnými pokyny (25 minut), co mají hráčky hrát, proč a jak. Pokud někdo jasná pravidla neakceptuje, okamžitě jde ze hry a dělá kliky či přeběhy (např. pokud nevystřelí ve volné pozici). Pokud celé družstvo neplní požadavky, následuje trest ve formě běhání od koncové čáry na opačnou stranu a zpět za 12 sec. Pokud limit nesplní, vše se opakuje. Stejný trest je i pro družstvo, které prohraje určitý měřený a bodovaný úsek, kdy trenér určuje, co se boduje (nejsou to pouze vstřelené koše, ale mnohdy např. doskok).

 

Poslední basketbalová taktická fáze je věnována hře po celém hřišti (20 minut), více kontinuálně bez tolika přerušování a většinou pod vedením trenérů jako v zápase (každý tým má na starosti jeden či dva trenéři) a ti určují požadavky hry.

 

Jednotlivé segmenty jsou prokládány střelbou trestných hodů vždy bez zátěže.

 

Závěrečný střelecký dril ukončuje trénink – během tří minut musí dát družstvo 60 košů z určité pozice (střelba s nabíháním – 2 zástupy), pokud není limit splněn, opakuje se.

 

Strečink vedou kapitánky družstva, které jsou jmenovány dvě a opět tomu věnují maximálně pět minut.

 

Při tréninku neexistuje, aby si některá z hráček sedla, stále se navzájem povzbuzují a ty, které zrovna nejsou na hřišti, se snaží stát na polovině, na které se zrovna hraje, aby mohly okamžitě po pokynu trenéra vběhnout na plochu.

 

Odchází se do šaten, pomocníci sklízí veškeré pomůcky. Než přijde hlavní trenérka do své kanceláře, má již na stole od videotechnika záznam tréninkové jednotky! Musím říci, že opravdu na záznamy tréninků kouká a určuje podle nich i další postupy.

 

Vedle týmového tréninku absolvují hráčky i individuální přípravu s asistenty, většinou 1-2x týdně po 30 minutách, kdy pracují na nedostatcích (zejména útočných) a věnují se střelbě. Vše s ohledem na započítávání 20 povolených hodin tréninku jedné hráčky.

 

Silová příprava je 3x týdně. 2x před tréninkem či v průběhu dne týmového tréninku v menších skupinkách a 1x týdně po tréninku celý tým. Kondiční trenér má k dispozici, jak jsem psala v minulém blogu, posilovnu s veškerým potřebným vybavením. Zaměřuje se u ženského týmu zejména na silovou přípravu oblasti boků, ramen a hamstringů s využitím váhy těla či mírné zátěže. Posílení středu těla (tzv. core), mobilita a síla jsou hlavními složkami, kterým se trenér věnuje. U mužského týmu pak preferuje více silovou přípravu s nabíráním svalové hmoty. U ženského týmu jsem viděla většinu jednotek, které byly kruhovým tréninkem ve třech fázích, z nichž každá měla 3 sety, 3 cviky s opakováním 10x či 30 sekund, zátěž byla buď stejná pro všechny (váha těla, gumy, malé činky) nebo dostaly hráčky rozepsané individuální hodnoty. Hráčky 1. ročníku mají specifický program v prvních měsících, jelikož přicházejí různě silově vybaveny. Po silové přípravě vždy dostala každá hráčka proteinové mléko či tyčinku. Musím poznamenat, že přístup hráček k posilování byl mnohem horší než k basketbalovému tréninku a že si zcela jistě neuvědomují nutnost této přípravy a význam prevence zranění.

 

V sezóně se příprava mění dle termínů zápasů, ale počet povolených hodin je stále stejný, silová příprava se spíše zužuje na 1-2x týdně a individuální na 1x týdně. Týmové tréninky s ohledem na pravidlo jednoho volného dne v sezóně zůstávají na počtu 5x týdně.

 

Ještě bych chtěla podotknout, že s tímto týmem pokaždé trénují 3-4 hráči – studenti univerzity, kteří nejsou dostatečně dobří pro mužský tým, ale jejich rychlost a atletičnost je na úrovni, která naopak v ženském tréninku může pomoci. Jejich přítomnost určitě zvyšuje intenzitu, která je jinak i vzhledem k častému nácviku setů nižší.

 

Vím, že jsem v tomto článku použila mnoho anglických výrazů, proto se pokusím v nejbližší době vytvořit srozumitelný slovník basketbalových výrazů, které jsou často používány už i u nás a také kvůli porozumění např. zahraničním lektorům při seminářích.

 

Za týden se dočtete, jak vypadá typický den studentky-basketbalistky americké univerzity.

 

Všem přeji hezký týden a bezva trénování, které by nás trenéry i hráčky mělo bavit!

 

Milena Moulisová – University of Delaware