Zámořský blog č. 2: Vybavení univerzitního týmu

V tomto blogu Vám přiblížím univerzitu a zařízení, které má basketbalový tým k dispozici.

 

Na University of Delaware studuje asi 18 tisíc studentů všech oborů. Sportovní sekce má velkou podporu (celkem 21 sportů), zejména finanční. Nejvíce peněz jde do amerického fotbalu, na jehož zápas jsem měla možnost se dostat (obr. 1). Basketbal je jedním z velmi dobře fungujících oborů, takže i trenéři jsou dostatečně placeni a dostávají rozpočet, který jim umožňuje investovat zejména do „recruitingu“, tzn. jezdit za potenciálními hráčkami, kterým nabízejí stipendium a místo v týmu, který má dlouhou tradici, stabilitu a také úspěchy. Příští týden jedou zrovna asistenti Blue Hens do Kanady, odkud už jednu hráčku mají a jsou si vědomi, že tam mohou velmi uspět, jelikož Kanada se začala věnovat mládeži a koncepci rozvoje basketbalu a začíná sklízet ovoce, jak jsme ostatně sami ucítili při MS žen, kdy nás právě Kanada vyřadila. Pokud by Vás tato koncepce zajímala, jmenuje se LTAD a je v podstatě aplikována na všechny sporty v Kanadě.

 

Vedle velkého fotbalového stadionu (americký fotbal), je Bob Carpenter Center (obr. 2), což je sídlo nejen basketbalistů a basketbalistek, ale také vedení Sportovní sekce Univerzity. Každý trenér, asistent, vedoucí družstva zde má svou kancelář (obr.3).

Pro tréninkový proces se využívají 3 tělocvičny, každá s minimálně 4 koši (obr. 4). Během celého dne se v každé z nich vystřídá mnoho hráčů a hráček, kteří mají individuální tréninky (většinou 30 min) s asistenty. Kdykoliv mohou tělocvičnu využít také z vlastní iniciativy. V Bob Carpenter Center tráví spoustu času, a proto je také jejich šatna (obr. 5) naprosto praktická, velká, příjemná s několika záchody, sprchami a velkým pokojem (obr. 6), kde mohou studovat či odpočívat. Každá hráčka má své místo se jménem a denně zde má od kustoda připraveno tréninkové vybavení. Kustod je také plně zaměstnán a má k dispozici velkou prádelnu a místnost, kde se stará o vybavení (obr. 7). Všechny hráčky musí být kdykoliv jdou na trénink v oblečení s logem univerzity a musím podotknout, že toto oblečení nosí velmi pyšně a jsou hrdé na to, koho reprezentují.

Před každým tréninkem jdou hráčky do rehabilitačního bloku (obr. 8, 9, 10), kde je fyzioterapeutka a její asistenti zatejpují, případně připraví na zátěž, tj. masáž, led, masti, apod. K tomu podotknu, že vybavení a prostředí je velmi dobré (laser, ultrazvuk, aerobní pásy, pomůcky, vany na kryoterapii,…), ale z hlediska fyzioterapie zde vidím velké nedostatky, nebo spíše rozdíly a odborníci, ať posoudí, co je správné. Fyzioterapeutka se hráčkám vůbec nevěnuje po tréninku, pouze těsně před tréninkem a to zejména těm zraněným. Vůbec se neřeší prevence, což je vidět i na rozcvičování a po tréninkovém protahování, ať už v mužském či ženském týmu. To mne hodně překvapilo a myslím, že Evropa je v tomto mnohem dál a jsem zvědavá, jaké zkušenosti budou mít trenéři z ostatních univerzit.

Samozřejmostí je zajištění pitného režimu přímo v tělocvičně nejen iontovými nápoji, ale i zabudovanými fontánkami s vodou (obr. 11)

Nedílnou součástí tréninkového procesu je samozřejmě posilovna (obr. 12), která je rozdělena asi na 20 stejných propojených míst, kde je základní vybavení na benchpress, dále pak pomůcky jako gymbally, gumy, therabandy apod. Takže všech 15 hráček může posilovat najednou totéž. Konkrétním metodám a zaměření posilování se alespoň částečně budu věnovat v některém z dalších blogů.

Univerzita má také velké centrum Sportovní medicíny (obr. 13), ale je kupodivu, že hráči a hráčky ho nemohou využívat, pouze pokud by to bylo součástí výzkumu. Ale ani trenéři po tom neprahnou a nesnaží se nijak pronikat např. do fyziologie zátěže nebo alespoň měřit tepovou frekvenci apod. Avšak vstupní lékařskou prohlídku musí absolvovat všichni sportovci před začátkem sezóny, ale není její součástí ani EKG ani zátěžový test. Opět pro mne dost nepochopitelné, když je vše na tak vysoké úrovni. Ale asi se hřeší na to, že v každé tělocvičně musí být kardiostimulátory, mají přesně rozepsaný plán v případě vážného zranění (kdo koho volá a co dělá) a mají základní lékařské vybavení neustále i při trénincích v pohotovosti (obr. 14) .

 

Hráčky bydlí na kolejích nebo v apartmánech jako ostatní studenti a mají každá svůj denní rozvrh. Pohybují se po kampusu, který je velmi hezký a plný zeleně pěšky nebo autobusy, které jsou studentům zdarma k dispozici.

 

Myslím, že si zde studenti-sportovci vůbec neuvědomují, jak jsou rozmazlováni a jak dobré zázemí mají pro svůj rozvoj. Nejsem si jistá, že by toho naplno využívali. Stipendia hráček pokrývají veškeré výdaje za jídlo, ubytování i dopravu. Mnohdy právě ti sportovci, třeba z Evropy, kteří přicházejí z mnohem horších podmínek, mají lepší tréninkovou morálku a dokáží se plně koncentrovat na trénink a zápas a neřeší, na jaké úrovni je zázemí. Není nutné připomínat známé příběhy hvězd, které se věnovaly individuálnímu rozvoji ve velmi špatných podmínkách, a nakonec právě tento trénink byl základem jejich úspěchu.

 

Takže apeluji na všechny hráčky, pracujte na sobě, ať jste kdekoliv, vždy se dá najít způsob, jak se zlepšovat...