Zámořský blog č. 1: Coaching Staff

Cesta za velkou louži a za velkým basketbalem se stává skutečností a od prvních okamžiků trávených v Delaware jsem okouzlena univerzitním prostředím spíše anglického stylu.

 

Začátek programu tj. 3 dny se s ostatními trenéry a trenérkami z několika zemí (Estonsko, Island, Norsko, Dánsko, Nový Zéland, Holandsko) vzděláváme na přednáškách týkajících se periodizace ročního cyklu, analýz a statistik, koncepce a systému rozvoje sportovců (LTAD concept – Kanada). Zejména sdílení informací s ostatními trenéry bylo hodnotné, měla jsem šanci poznat situaci v ostatních zemích, slyšet podobné či rozdílné názory a tříbit si tak myšlenky.

 

Interaktivní diskuze s asistentkou reprezentačního výběru žen USA Cheryl Reeves či s ředitelem USA Basketball Seanem Fordem se týkaly zejména koncepce reprezentačních družstev, nominací hráčů a hráček a jejich přípravy.

 

Po velmi náročných dnech teorie se rozdělujeme na různé univerzity. Program není jen o pozorování, ale máme spoustu úkolů a projektů, na kterých během 4 týdnů budeme pracovat.

 

COACHING STAFF – REALIZAČNÍ TÝM

University of Delaware je jednou ze zhruba 350 škol, jejichž basketbalový tým Blue Hens je účastníkem NCAA Divize I. Výsledky se pohybují mezi 80. – 100. místem, několikrát byl tento tým šampionem Konference, což se v loňském roce podařilo i mužskému týmu.

 

4 týdny budu nyní součástí realizačního týmu Hens (s hráčkami nemám dovoleno dle pravidel pracovat) a proto se ho pokusím ve svém prvním blogu představit.

 

Hlavní trenérkou je Tina Martin, která je velice uznávanou a honorovanou trenérkou. Má mnohaleté zkušenosti (18. sezóna v Delaware) a je držitelkou několika rekordů. Statističtí specialisté dokáží udělat analýzu jakékoliv osobnosti v číslech, ať už je to hráčka nebo trenérka. Každopádně největší hvězdou, kterou měla možnost Tina Martin trénovat je bezpochyby Elena Della Donne, hvězda mezi nováčky WNBA a budoucí příslib ženské reprezentace.

 

Hlavní trenérka

Náplň a zodpovědnost hlavního trenéra je samozřejmě vedení tréninku, jeho příprava, příprava ročního plánu a zejména „recruiting“, což je výběr a získávání nových hráček pro další sezóny. Právě toto je hlavním klíčem k úspěchu týmu. V našich podmínkách je tato problematika trošku podceňovaná a ne úplně profesionálně zvládnutá. Avšak klubový basketbal má jiné zásadní aspekty úspěchu.

 

Asistenti trenérky

V žebříčku důležitosti realizačního týmu zaujímá druhou pozici asistentka trenérky Janine Radice, která má na starosti také „recruiting“. Již nyní mají jasno, které hráčky je doplní v příštím ročníku.

 

Dalšími asistenty jsou bývalá hráčka a specialistka na hru pivotů Tiara Malcom a Tom Lochner věnující se zejména skautingu a rozboru oponentů, útočným a defensivních strategiím.

 

Lidé, kteří již nejsou tolik vidět, ale dělají spousty práce pro dobrý chod týmu:

 

Technická vedoucí

Velmi podobné našim technickým vedoucím, tzn., že má na starosti téměř vše, od zajišťování vybavení po studijní povinnosti hráček, dokonce je na univerzitě obor, který tuto pozici pokrývá.

 

Fyzioterapeutka

Je přítomna na každém tréninku a má k sobě další dva pomocníky, kteří jsou z řad studentů a pomáhají při zajišťování tejpování, ledování, pitného režimu apod.

Všichni trenéři, vedoucí družstva a fyzioterapeutka jsou plnými profesionály.

 

Manažeři

Další pomocníci, které nazývají „manažeři“, jsou studenti, jejichž úkolem je podávání míčů, stopování času, zajišťování jakýchkoliv požadavků z řad trenérů apod.

 

Kondiční trenér

Vede kondiční přípravu u několika sportovních týmů na univerzitě a věnuje se týmu třikrát týdně.

U mužského týmu je mnohem více lidí, dokonce studenti, kteří s ručníkem pobíhají kolem čar a utírají podlahu, když je potřeba.

 

Ve srovnání s českými poměry jsem začala hodně rozdílnou tématikou, ale myslím, že stojí za to říci, že mnohé by mohlo být společné. Každý člen realizačního týmu, ať už jich je osm nebo dva, může dělat svou roli naplno, sžít se s ní, neustále se vzdělávat a lepšit stejně, jako je tomu u hráčů a hráček.

 

Musím také vypíchnout pozitivní přístup trenérů i ostatních ke všem hráčkám. I ta poslední hráčka týmu je pro ně nejdůležitější a snaží se jí věnovat, vysvětlit roli a ukázat pozitiva.

 

Pokud se používá kritika a bez ní by to samozřejmě fungovat nemohlo, tak je konstruktivní, jasně cílená a zaměřená na to, co dělat pro to, aby se něco změnilo. Komunikace na všech úrovních je základním pravidlem tohoto týmu. Ať už trenérů a hráček či trenérů a rodičů.

 

Přístup k rozhodčím stojí také za zmínku. Nikdo si nedovolí být vulgární, každý trenér se snaží být vzorem hráčkám. Ačkoliv kritika v určitých mezích samozřejmě existuje. Alespoň tak mi to líčí trenéři, až po zhlédnutí zápasů to budu moci potvrdit.

 

Asi Vám to teď zní tak, jako bych říkala, že u nás je vše horší a já jsem tak nějak v jiných podmínkách a ve snách, ale proč se snažím sdílet tyto poznatky, má úplně jiný záměr. Myslím, že bychom se z nich mohli všichni poučit, zamyslet se nad svým působením u týmů, nad svou rolí, vzděláváním, přístupem k hráčkám apod. a vůbec nezáleží, zda trénuji ve velkém klubu či v malém městě, malé děti nebo ženskou ligu. Trenér by měl být osobností, která bude respektována a bude také respektovat, která bude s největší pravděpodobností kritizována, ale zcela určitě bude i kritizovat, ale zkusme se posunout v tom, jakým způsobem a jaké metody budeme volit tak, aby byl basketbalový trénink i zápas radostí, zcela určitě i „bolestí“, zklamáním, ale i nadšením a hlavně nás bude vždy posouvat alespoň v maličkostech dále dopředu a trenér bude tím hlavním aspektem a motorem, možná i motivací a inspirací pro celý tým.

 

Za týden opět u blogu na slyšenou. Pokusím se Vám ukázat, jaké zázemí mají hráčky a trenéři k dispozici.