Mladé Američanky soupeřkami, spoluhráčkami i trenérkami

Hvězdy mezinárodního basketbalu či dokonce WNBA byly v České republice? No, možná ty budoucí. Na českých palubovkách v minulých dnech zatrénoval a zahrál tým z americké střední školy Valor Christian High School z Highlands Ranch v Coloradu. I když ne před všemi hráčkami je zářivá basketbalová budoucnost, tak desetidenní pobyt byl jistě inspirací pro všechny zúčastněné strany.

 

Tým složený z hráček ve věku mezi 14 a 18 lety si v České republice nejen zatrénoval za spolupráce ústřední trenérky mládeže Mileny Moulisové, ale také změřil síly s týmy z Litoměřic, Kralup nad Vltavou nebo pražských Nuslí.

 

Celá akce byla umožněna díky spolupráci s organizací Athletes in Action a také spojení s trenérkou coloradského celku Jessikou Caldwell, ve které basketbaloví odborníci zcela jistě poznali jednu z prvních Američanek, jež se představila v české nejvyšší soutěži.

 

“Jsme velmi rádi, že jsme zde mohli být s naším týmem ze střední školy v Coloradu. Musím přiznat, že to bylo opravdu hodně rychlých deset dnů. Jsem ale ráda, že jsme tu mohli ukázat naší energii a snahu, ale také že jsme poznali spoustu nových věcí z české kultury a českého basketbalu,” upřesnila Jessika Caldwell, že celá akce měla přesah i mimo basketbalové palubovky.

 

Na nich ale hráčky zjistily, že platí “jiný kraj, jiný mrav”. Musely si totiž zvykat na odlišnosti v pravidlech. Platila zde totiž ta evropská: “Holky se musely pravidlům přizpůsobit. Ve středoškolském basketbalu v Coloradu nepoužíváme limit na útok a trojka je o něco blíže ke koši. Hodně si musely zvyknout na posuzování kroků. Postupně jsme to ale zvládly a bylo to vidět v každém zápase.”

 

Kromě zápasů, jejichž výsledek v tuto chvíli není tím nejdůležitějším poselstvím, se Američanky vždy společně zapojily i do tréninku s místním týmem. Tréninky ale kromě výše zmíněných týmů absolvovaly ještě u družstev Sadské a PORGu. Zajímavé je, že tréninky vedly Milena Moulisová s Jessikou Caldwell a hráčky amerického výběru jim v tu chvíli byly asistentkami.

 

“Tým Valor byl velkou inspirací a zároveň motivací pro všechny navštívené kluby, jak hráčky tak trenéry. Jejich pozitivní energie, maximální nasazení a zejména komunikace byly hlavními zásadami, kterých se jak v tréninku, tak v utkáních drželi a které jim umožnily odehrát všechna vyrovnaná utkání, i když v herních činnostech jednotlivce mají ještě velké rezervy,” pochvalovala si vzájemnou spolupráci Milena Moulisová.

 

“Pozorování vedení hráček Jessikou, ať už v utkáních nebo na tréninku, bylo velmi inspirativní i pro mne - konstruktivní kritika, pochvala a hecování hráček, jasné pokyny v time outech, apod., to byly atributy, ze kterých bychom si my - čeští trenéři měli vzít příklad,” dává za vzor bývalou skvělou střelkyni.

 

Jessika Caldwell se ostatně netají svým receptem, kterému v trenérské branži věří: “Základem jsou tři věci. Zaprvé se snažím hráčkám dodat energii. To také hodně záleží na mém chování za postranní čárou. Musím s nimi být v kontaktu, slavit každé vítězství a podporovat je bez ohledu na chyby. Druhou věcí je naučit je komunikovat na hřišti, jak mají být spolu v kontaktu během hry. Zatřetí je to nasazení. Chci, aby hrály naplno bez ohledu na skóre nebo situaci na hřišti. Musí odvést to nejlepší, co v nich je, protože to je to, na co mají.”

 

Tři základní pilíře ještě doplní Milena Moulisová: “Nejoblíbenějším tréninkovým rčením Jessiky bylo: "You are not using it, if you are not losing it!" ve smyslu, pokud nebudete dělat chyby, které do tréninku patří, pak se nikam neposunete a hlavně tu danou činnost nevyužijete v utkání.”

 

Ústřední trenérka mládeže by tak ráda na započatou spolupráci navázala a věří, že je k tomu správně nakročeno: “Věřím, že tato návštěva nebyla poslední, Jessika se do Čech pravidelně vrací a vždy nás dokáže ovlivňovat pozitivním přístupem, ale zároveň odborností.”

 

Všemu napovídá i to, jaký vztah má Caldwell k malé zemi ve středu Evropy: “Pro Českou republiku budu mít vždy v srdci speciální místo. Hrála jsem zde v sezoně 2004/05 za Spartu. Jsem pořád v kontaktu s organizací Athletes in Action a Milenou (Moulisovou). Je to tady pro mě vlastně můj druhý domov, který jsem chtěla ukázat také svým hráčkám.”

 

Obě strany věří, že otázkou tak není jestli vůbec, ale spíše kdy se bude ve spolupráci pokračovat.