Ivana Večeřová předává zkušenosti nástupkyním

Chcete-li být dobří v tom, co děláte, musíte mít své vzory. A ve sportu to platí dvojnásob. Je proto dobře, že basketbalistky, které ještě nedávno sbíraly vavříny na palubovkách a připravily pro Českou republiku jedno z nejúspěšnějších období basketbalové historie, předávají své zkušenosti nastupující generaci.

 

Své o tom ví Ivana Večeřová. Jako pivotka národního týmu byla u všech jeho nedávných úspěchů. Teď začíná nakukovat do světa trenérů. S mladými hráčkami pracuje na jednom z projektů České basketbalové federace zaměřeném na mládež. V rámci Kempu basketbalových nadějí jim předává své zkušenosti.

 

"Je to pro mě obrovská čest a inspirace. Pracuji se skvělými lidmi ve výborné atmosféře. Zatím to mohu hodnotit jen kladně," vzpomíná na své první zkušenosti s kempy, na kterých se podílí třeba také její bývalá spoluhráčka a aktuální mistryně světa v basketbalu 3x3 Michaela Uhrová.

 

Motivaci pro předávání svých zkušeností nabytých během úspěšné kariéry nemusela dlouho hledat. Na kempech se věnuje individuálním činnostem a z jejích rad čerpají především pivotky. "Můj první trenér se mnou dělal podobné věci. Cítila jsem, jak moc to pomáhá a kolik takové tréninky dávají. Navíc mě to bavilo a po dlouhé roky jsem přicházela stále na nové a nové věci. I po třicítce, kdy už kariéra končila," vzpomíná na vlastní zkušenosti.

 

Když byla na začátku své basketbalové kariéry, tak by podle vlastních slov podobný projekt uvítala, i když v té době byla v trochu jiné situaci. Takové malé kempy totiž zažívala denně na tréninku: "Hráčky se tu potkávají s nejlepšími vrstevnicemi z celé republiky. Já jsem měla štěstí, že jsem s hvězdami, které už se vracely ze svých angažmá, jako například s Vlaďkou Běhalovou trénovala v klubu. V 18 letech jsem přestoupila do Žabin a trénovala třeba vedle Kamily Vodičkové a dalších. Když není možnost se s nimi potkávat každý den, tak jsou takové kempy motivací a inspirací."

 

Během několika dnů strávených s hráčkami zapojenými do projektu získala přehled o základně pro budoucnost českého ženského basketbalu: "Pár nadějí tam určitě máme. Líbí se mi, že u velké většiny hráček je vidět nadšení a vztah k basketu. Dál se ale musí sejít řada věcí. Některé holky jsou šikovnější, ale třeba nemají tolik naděleno od pána Boha, například výšku. Vidím i mně podobné zatím hubené a pavoukovité typy, jejichž čas teprve přijde."

 

Ve svých myšlenkách se nebojí zajít ještě o něco dál a vypráví o vizi, která by ještě vylepšila práci s talentovanými basketbalistkami: "Chtělo by to scházet se i častěji. Nemít kemp jednou za dva měsíce, ale moct pracovat s lidmi v klubech, jezdit za nimi jednou, dvakrát za měsíc, sledovat je v zápasech a posouvat je dál..."

 

Zatím tak alespoň na pravidelných kempech předává to, co jí dlouhá kariéra pod bezednými koši naučila. A to je dobře. I v nastupující generaci basketbalistek totiž jméno nejen Ivany Večeřové stále rezonuje: "Myslím, že vnímají, kdo jsme a jaká jsme generace. Navíc jim pomůže, když vidí pohyb předvedený ode mě či jiné kolegyně. Teď jsme se dívaly na video top hráček z letošního ročníku Euroligy. To všechno je posouvá dál. Práce se za ně sama neudělá, ale je fajn vidět na vlastní oči top hráčky v akci."

 

Ke své civilní práci si kromě trenérky pro největší basketbalové talenty přibrala ještě pozici patronky blížícího se Mistrovství Evropy žen, které se od 16. do 25. června odehraje v Hradci Králové a Praze. „Je toho hodně, to je pravda. Patronka ME je role spíš pro radost. Basket je moje srdcová záležitost, a proto mě to k němu stále táhne. Kempy nadějí jsou pro mě návratem do nejkrásnějšího věku sportovce. Atmosféra, energie mladí, společná láska k basketu, to mě ohromně nabíjí. Vystudovala jsem ekonomii a po konci hráčské kariéry se rozhodla zkusit sbírat zkušenosti i v jinde než jen ve sportu. I když jsme se s holkami na Kempu o ME přímo nebavily, tak ví, co se tu chystá," usmívá se.