Oceněný trenér Čech: Osa týmu budou vždy odchovanci

Před pár týdny získal Jan Čech ocenění Cena předsedy České asociace basketbalových trenérů (ČABT), udělenou nejlepšímu domácímu trenérovi v basketbalu. V rozhovoru pro web ČABT přibližuje svou trenérskou filozofii i recept na rozvoj mladých hráčů.

Jan Čech začínal jako asistent trenéra u nejmenších dětí v nižších soutěžích. S trénováním začal v roce 2012 a postupně prošel odspodu všemi kategoriemi. S mládežnickými týmy slavil úspěchy na MČR a jeho hráči se dostávají do reprezentačních výběrů. Za 10 let vytvořil svou trenérskou filozofii a koncept přípravy mladých hráčů až do seniorské kategorie. V Písku nyní na lavičce týmu mužů kroutí už dvanáctou sezonu, navíc okořeněnou čerstvým titulem Trenér roku uděleným předsedou České asociace basketbalových trenérů Františkem Rónem. 

„Právě Jan Čech má významný podíl na celé kultuře klubu Sršni Písek, s nímž ukázal, že vize postupu do nejvyšší soutěže s vlastními odchovanci je možná. Honza navíc výborně spolupracuje se školami a snaží se rozvíjet atraktivní a účelný basketbal s důrazem na rychlost v přechodové fázi a střelbu za 3 body. Cenu si zaslouží za celkový přístup k basketbalu, jako životní cesty, za jeho energii a entuziasmus,“ popisuje předseda ČABT František Rón, proč si ocenění zaslouží právě trenér z Písku.

Co říkáte na ocenění Ceny předsedy ČABT? Je to pro vás prozatímní individuální vrchol?

 Já to jako individuální vrchol určitě nevnímám, spíš to beru jako ocenění dlouhodobý koncepční práce celého klubu a kam až nás to dostalo. Za nejlepšího trenéra NBL jsem volil Honzu Šotnara který si to za loňský rok zasloužil. Myslím, že Cenu předsedy ČABT od Franty Róna a ČABTu by měl dostávat víceméně každý trenér mládeže, který se věnuje nejmenším dětem. To je ta nejdůležitější práce a my jako trenéři nahoře až pak slízneme tu smetanu. Ale největší obdiv by měli sklízet ti, kdo se věnují malým dětem.

Cenu jste dostal právě i za dlouhodobou koncepční práci s mladými českými hráči. Začínal jste u žáků v roce 2012. Jak byste popsal svou cestu do NBL a co bylo nejzásadnější?

Je to pravda, v Písku začínám dvanáctou sezónu. Přišel jsem hned po konci hráčské kariéry v NBL. Začal jsem přípravkami, nábory ve školách a trénováním nejmenších minižáků a byla to dlouhodobá koncepční práce. Hrozně důležité bylo, že jsem pochopil celou DNA a strukturu klubu, prošel jsem všemi kategoriemi, takže se do toho člověk dokáže vžít a chápat to. A kluci postupně dorostli, například Vojtu Sýkoru trénují jedenáctý. Hráči mi postupně vyrostli pod rukama a vše se skloubilo až je z toho úspěch. Strašně důležité je pochopit fungování klubu a vyzkoušet si vše napříč kategoriemi a posouvat se postupnými kroky. 

Dochází k povzbuzení dalších hráčů, když vidí, že do mužské reprezentace se dá dostat z Písku, jak ukázali Vojta Sýkora s Martinem Svobodou?

Myslím, že celkově jsme nejen pro hráče, ale i pro trenéry, chtěli být vzorem toho, jak se to má dělat a motivovat k tomu, že s odchovanci se dá dokázat spoustu věcí, když se bude tvrdě pracovat. První sezóna v NBL byla určitý čerstvý vítr pro celou NBL. Přestože druhá půlka sezony z různých důvodů už nebyla skvělá, pořád jsme zanechali pozitivní dojem. Když jsem oslovoval nové hráče s nabídkou, prostorem a nějakou budoucností, že by tady mohli mít významnou roli, bylo poměrně snadné je získat. Jsem rád, že to vyšlo, protože náš tým teď vypadá zajímavě a opět se chceme koncepční prací pokusit zase o krok posunout celý klub.

To se týká příchodu hráčů jako Karlovský, Haiblík či Týml. Etabloval se Písek mezi centra developmentu českých hráčů v u nás? A podobně jako v USK nebo Brně staví na mladých hráčích?

Vstupujeme do své druhé sezóny, o který víme, že bývá těžší než první. I proto jsme nechtěli nic podcenit a přišli tři hráči, plus se vlastně prodloužilo hostování Kevina Týmla, který k nám přestoupil. Určitě chceme pořád vycházet z dobré práci s mládeží, chceme plnit roli regionálního centra. Rozvoj hráčů spadá na jihočeský kraj a nechceme do mládeže tahat hráče odjinud. Pořád chceme, aby základ týmu NBL tvořili odchovanci. V lize je povoleno pět cizinců, a náš takový sen je udržet co nejdéle, aby bylo pět hráčů mimo jižní Čechy. Základ chceme držet z odchovanců. Navazuje to na celé prostředí a boom v našem klubu. Pokud to udržíme, tak lidi a zájem ve městě bude neskutečný. Už před startem sezony máme téměř vyprodané permanentky do haly. Svědčí to o tom, že jdeme správnou cestou a chceme vycházet z práce s mládeží a mít klub z velký části tvořen odchovanci

Jaký je cíl Písku pro letošní sezónu? A jak se těšíte na regionální derby s Jindřichovým Hradcem?

Budu se opakovat. Jsem pořád nohama na zemi. Ve sportu platí, že druhá sezóna bývá daleko těžší než první. Už loni jsme viděli, že druhá půlka sezóny z naší strany nebyla tak jistá, proto jsme se opravdu chtěli posilnit a nechceme nic podcenit. Na druhou stranu náš tým na papíře vypadá zajímavě a i výsledky přípravných utkání podle mě začínají budit respekt. Věřím, že potenciál, zatím teda hlavně na papíře, bude vidět i na hřišti. Snem každého je hrát play-off, kde se může stát cokoliv. Chceme se etablovat jako stálý tým Kooperativa NBL a postupnými kroky mířit nahoru. Co se týká Jindřichova Hradce a krajského derby, podobné věci dávají sportu koření a určitě se na to těšíme. Zvlášť když nejen já, ale spousta dalších hráčů má minulost v Jindřichově Hradci a máme tam k tomu městu silný vztah. Opravdu se těším, kolik stovek diváků z Písku vyrazí na výjezd.  

Kdybyste měl vlastní trenérskou školu charakterizovat pěti slovy?

To je hodně těžká otázka. Je to určitě rychlá, agresivní hra, celoplošná obrana nebo střídání obran a rozhození toho konceptu a trojková střelba a práci s mladými hráči.

Osvědčila se vám víc při práci s mladými metoda cukru nebo biče? 

Kdo mě zná, tak ví, že nejsem hodnej trenér, po hráčích šlapu a snažím se z nich vyždímat maximum. Na druhou stranu tím, že jsem je vychoval a někteří z nich se mnou tráví tolik let, je jasné, že tam probíhá i cukr a je to tak půl napůl. Vždy se snažím z hráčů dostat maximum a nejsem ten, kdo toleruje flákání s tím, že nějak to dopadne. Chci být každý den lepší, a to samé chci i po svých hráčích.