Z českých palubovek až do Abú Dhabí

Nejmladší z českých ligových rozhodčích Jaroslav Pazourek má za sebou prestižní zahraniční zkušenost – v Abú Dhabí pískal finálový turnaj EuroLeague Next Generation pro kategorie U18, kde se potkal s rozhodčími z elitní evropské soutěže.

„Pozvánka na takový turnaj je velmi výjimečná a je to výsledek individuálních předpokladů a dlouhodobé koncepční práce s talenty v rámci vzdělávacího programu Elite, kde se nám daří rozhodčí posouvat postupně do nejvyšších českých soutěží a následně právě i na mezinárodní úroveň,“ okomentoval tento úspěch předseda ČABR Robert Vyklický, který jako aktivní Euroligový rozhodčí sám dobře ví, jak obtížné je pro české zástupce prosadit se do elitních evropských struktur ve srovnání s basketbalově vyspělejšími zeměmi.

I přesto dnes české rozhodčí můžete pravidelně vidět ve všech evropských soutěžích od Euroligy přes Champions League a FIBA Europe Cup až po ženskou Euroligu i Eurocup, stejně tak nechybí ani v nominacích na vrcholné reprezentační akce. „Primárním cílem ČABR je samozřejmě vychovávat rozhodčí pro národní soutěže, zároveň musíme respektovat i jejich osobní vývoj a další ambice. Podobně jako v případě hráčů a trenérů pak také tyto mezinárodní zkušenosti a trendy zase sdílí zpět do komunity rozhodčích, aktivně se podílí na vzdělávacím procesu v roli tutorů a pomáhají tak rozvíjet mladší rozhodčí,“ doplňuje Vyklický.

 

Na zkušenosti z tohoto turnaje jsme se zeptali přímo Jaroslava:

Jak bys popsal úroveň organizace a samotného turnaje?
Turnaj měl úplně jinou úroveň než to, co známe z Česka – nejen po organizační stránce, kde se o nás staralo několik lidí, ale i co se týče technologií. Používali jsme precision time (automatické zastavení hodin hry při písknutí), komunikační porty, crew chief utkání měl i kameru za uchem, a dokonce u stolku byla instalována kamera s umělou inteligenci na čtení naší signalizace při reportingu. Člověk si musel zvykat na nové věci, ale bylo to fascinující.

Jaké bylo tempo hry a úroveň samotných hráčů?
To mě hodně překvapilo. Hráči jsou neuvěřitelně atletičtí – běží v plné rychlosti, skáčou skvěle do výšky a brání bez zbytečného kontaktu rukama. Ve hře bylo strašně moc těžkých situací kolem obroučky, všechno v obrovském tempu. Když to srovnám, je to oproti naší extralize U19 nebo mezinárodnímu turnaji Young Guns tak o dva levely rychlejší a vyspělejší.

Jaká byla tvoje role v týmu rozhodčích?
Byl jsem tam věkově nejmladší, kolegové měli většinou kolem třiceti. Ptali se mě, proč ještě nemám děti – a já jim musel vysvětlit, že je mi teprve 23! Ale byla tam skvělá parta, hodně jsme drželi při sobě a podporovali se navzájem. Každý zápas vedl jako crew chief jeden ze čtyř stávajících euroligových rozhodčích a pak nás tam bylo dalších osm pozvaných z národních a FIBA soutěží.

Jak probíhala práce rozhodčích na turnaji a jakou jste dostávali zpětnou vazbu?
Každé utkání mělo jasný systém, podobný tomu u nás – pre-game meeting, příprava klipů a průběžná komunikace s referee coachem. Po zápase jsme dostávali okamžitou zpětnou vazbu: co fungovalo, kde byla konzistence a kde je potřeba zlepšit detaily.

Co nového ses naučil a co si z turnaje odnášíš?
EuroLeague staví rozhodování na týmové spolupráci – nejen na hřišti, ale i mimo něj. Hlavní zpráva byla jasná: musíte fungovat jako jeden organismus. Lepší je malá chyba, kterou tým ustojí, než bořit spolupráci kvůli detailům. To si chci přenést i do dalších zápasů.

Co by sis přál, aby si z této zkušenosti odnesla česká basketbalová komunita?
Myslím, že je důležité, aby všichni – hráči, trenéři i fanoušci – viděli, že i čeští rozhodčí mají kvalitu a dokážou se prosadit na mezinárodní scéně. Není to jen o tom, co se děje u nás v lize, ale i o tom, jak jsme schopní pracovat, když dostaneme příležitost. Tahle zkušenost není jen pro mě osobně, ale je to signál, že české rozhodování má potenciál. Je potřeba dál pracovat, být připravení, a hlavně se nebát ukázat, že na to máme.

A závěrem – měl jsi čas prohlédnout si Abú Dhabí?
Upřímně moc ne – přes den bylo 45 °C, takže jsme většinou přebíhali jen mezi hotelem, autobusem a halou. Každopádně turnaj probíhal ve stejném termínu jako EuroLeague Final Four, takže jsme měli možnost sledovat všechna čtyři utkání a v sobotu jsme měli i společnou večeři s těmi top rozhodčími, kteří tenhle euroligový vrchol pískali.