Vyoralová: Můžu být pyšná, jaký se ze mě stal díky basketbalu člověk

V dubnu si připsala druhý euroligový titul a jedenáctý český, v červnu odehrála svůj sedmý EuroBasket. Přes léto však pověsila kapitánka národního týmu a letitá opora ZVVZ USK Praha dres i boty na hřebík. Se svojí kariérou se Tereza Vyoralová loučí na vrcholu, zlatý dvojitý odchod totiž korunovala premiérovým prvenstvím v anketě Basketbalista roku 2025. Jednatřicetiletou, nyní už bývalou, basketbalistu čekají příjemné mateřské povinnosti i potenciální kariéra trenérky.

Už před EuroBasketem jsi naznačovala, že bude tvůj poslední, ale že účast na kvalifikaci MS necháváš ještě ve hvězdách. Nakonec to přeci jen byla domácí rozlučka. Jak sis to léto užila? 

Léto jsem si užila moc. S holkami v reprezentaci máme super partu a jsem vděčná za každé léto, které s nimi mohu trávit. Myslím, že jsem si nemohla přát hezčí rozloučení a to se předvést před domácím publikem v Brně.  Byl to jeden z nezapomenutelných zážitků. Odehrály jsme slušný turnaj a já jsem moc ráda, že jde ženský basket dopředu.

Připravovala ses na sezonu, nebo jsi věděla, že do ní už nenastoupíš?

Po celé sezoně a létě s reprezentací jsem potřebovala trochu vypnout a odpočinout si. Proto jsem po Eurobasketu odjela na pár dní na dovolenou s mamkou na Mallorcu. Rychle na to ale přišla radostná novina a já věděla, že pokud bude vše v pořádku, další sezonu už neodehraji. Byla jsem ale stále plná energie, a proto jsem se snažila dělat aktivity, které mám v létě ráda. Byli jsme na kolech na Moravě, chodili jsme hrát tenis a pak nás s přítelem čekala krásná dovolená v Norsku, kde jsme nachodili nespočet kilometrů.

Jak těžké je pro tebe říct si po tak dlouhé době – "tak, tohle je konec"?

Upřímně, basket mi zatím moc nechybí. Na halu chodím skoro každý den, takže mi to nepřijde moc jiné. Na roli mamky se moc těším a už se nemůžeme dočkat na to, co nám budoucnost přinese.

Jak na tuto novinku reagovaly holky v šatně?

Holky byly naprosto skvělý. Myslím, teda teď už vím, že některé trochu očekávaly, že je možnost, že se s nimi v září potkám, ale už sezonu nezačnu. Vlastně se mi/nám hrozně ulevilo, když jsem se všemi z klubu novinu mohla sdílet a naplno si začít těhotenství užívat. 

V USK i s reprezentací se ti podařilo mnoho úspěchů. Který sportovní okamžik z klubové i reprezentační scény se ti ale vybaví jako první?

Budu se opakovat, ale je to loňské vítězství v Eurolize. Všechny jsme dlouho makaly na takový úspěch a já věděla, že to jednou přijít musí. Pro mě osobně to bylo skvělé Final 6 a určitě je to jeden z těch okamžiků, na které budu moc ráda vzpomínat.

Jaké období pro tebe jako hráčku bylo to nejpěknější, na které budeš ráda vzpomínat?

Moc ráda vzpomínám na mé začátky aktivní kariéry ve VŠ Praha, kde jsme vyhrály hned bronz. Sice to byla sezona, kde jsem se vážně zranila a musela jsem dlouho stát, ale všechny tyto okamžiky mě posílily a daly mi další motivaci do práce. Poté těch 11 let v ZVVZ USK Praha byly naprosto jedinečné. Tak, jak to celé začalo euroligovým titulem, tak  jsem i kariéru ukončila v Zaragoze na Final6, kde jsme vyhrály. A byl to opravdu pro mě moment, na který nikdy nezapomenu. Cítila jsem, že stále mohu hrát na vysoké úrovni, ale také jsem pomalu zjišťovala, že basket není vše a je čas se pomalu posunout v životě dál. 

Co ti profi basketbal do života dal, co bys neměnila?

Dal mi neskutečně moc vzpomínek, zážitků, kamarádství na celý život. Mohla jsem hodně cestovat, poznávat nová místa a taky basketbalové haly. Myslím, že můžu být na sebe pyšná, jaký se ze mě stal díky basketbalu člověk.

Kdybys měla na výběr, zvolila bys stejnou sportovní dráhu?

Asi ano. Samozřejmě být profesionálním sportovcem není vždy jednoduché, ale já bych určitě neměnila. Dělala jsem celý život sport, který mě bavil a naplňoval, procestovala jsem celý svět, takže bych do toho šla klidně znovu.

Basket ale úplně neopouštíš. V USK jsi začala trénovat, jak si to užíváš?

Ano, trénuji přípravku a musím říct, že mě práce s dětmi naplňuje a moc baví. Vždy jsem přemýšlela, že až ukončím aktivní kariéru, ráda u basketu zůstanu v pozici trenérky. Mám se ale ještě hodně, co učit a do budoucna se moc těším, co mi třeba trenérská kariéra přinese.

Můžeme očekávat i případný herní comeback, nebo basketbalové boty odkládáš nadobro?

Comeback rozhodně nechystám. Vůbec nad tím nepřemýšlím a chci si teď hlavně naplno užívat roli mamky a spíš pokud se s někým v budoucnosti uvidím, bude to v pozici trenérky a ne hráčky.