Nezvyklosti oken, odešlé nohy i dobře udělaná aréna

Třiatřicet a půl minuty dřel jako horník v dole, svůj osobní zápas se Slovinci vyhrál rozdílem 13 bodů, na strastiplné cestě tvrdým utkáním posbíral 15 bodů, 9 asistencí i 7 doskoků, přesto nakonec musel skousnout tesnou a velmi hořkou domácí porážku se Slovinci z vedení o 19 bodů.

Tomu, že Tomáše Satoranského, který přijel národní tým do čtvrtého duelu světové kvalifikace potáhnout i při svém brutálním zápasovém programu s Barcelonou, bezprostředně po vyčerpávající bitvě provázely pocity zmaru, se nikdo nemohl divit.

„Ten pocit je samozřejmě na ....,” ulevil si 34letý šéfdirigent, který ještě před odchodem do šatny rozdal spousty autogramů a nechal se zvěčnit na řadu selfie především pro nejmenší fanoušky.

„Mrzí mě to, protože si myslím, že toho obětuju dost v tom kalendáři, kdy bych mohl mít volno. Já ale tu kvalifikaci začal s tím, že bych se chtěl ještě poprat o mistrovství světa a s tím jsem sem přijel, že chci ten zápas vyhrát. Určitě to nebyl ideální stav, když se prohrálo o 40 bodů ve Slovinsku. Trošku se ukázalo, že nám chybí větší rotace těch klíčových hráčů, jako byla v prvním okně. Chyběli kluci jako Ondra Sehnal a James Karnik, což bylo dnes hodně znát. V moderním basketu, kde všechny týmy přebírají clony v pick-and-rollech, nejde hrát všechno zvenku. O tom jsme se přesvědčili, když nám odešla střelba, a neměli jsme typově dost hráčů, kterým bychom dali balon pod koš, aby tam mohli něco vymyslet. Tohle nám určitě chybělo. Bohužel nemáme v téhle době moc na výběr, není moc hráčů, kteří by mohli přijet se zkušeností a s touhle fyzičností. Takže uvidíme, jak se sejdeme na třetí okno.”

Tomáši, v utkání jste vedli až o 19 bodů. Čím se náskok ve druhé půli ztratil?  
Bylo tam víc faktorů. Odešla nám fyzička. Věděli jsme, že soupeř ještě přitvrdí a pak jde o to, co na to nohy. A ty byly asi unavené u všech. Já jsem to na sobě cítil hodně v tom druhém poločase, že mi odešly nohy hodně do střelby, do nájezdů, v kontaktu. Bohužel. Samozřejmě to hodně mrzí, protože první poločas jsme hráli velice dobrý basketbal jak v obraně, tak v útoku. Zůstali jsme sice v zápase až do konce a měli ještě možnost v posledním útoku vyrovnat, ale bylo tam až moc chyb.

Tu šanci vyrovnat jste na sebe vzal vy, co se nepovedlo?
Zaprvé jsem přestal driblovat, když mě přebrali, což je školácká chyba. Druhá byla, že jsem šel pro faul a pak už jsem neměl nohy na zakončení. Myslel jsem, že by něco mohli písknout, protože nějaký kontakt jsem cítil, ale FIBA basket je hodně fyzický, což mě i docela překvapuje. Je tady spousta výroků, které jsou pro mě nové. Spousta útočných faulů ve clonách, přitom toho kontaktu nechávají dost. Slovinci si to ale zasloužili za to, jak bojovali ve druhém poločase.

Můžete rozvést myšlenku s pro vás novými výroky sudích?
Já si myslím, že to bylo na obě strany. Že to nebylo nefér vůči jednomu týmu. Řekl bych, že tam bylo pár věcí na mě, které se mohly odpískat, ale nebylo to nic tak strašného, abych to sváděl na rozhodčí. Myslím, že i pro mě jsou tahle okna nezvyk, jednak je to nefér pro nás hráče, jak už řekl kouč Turků Ataman, že máme takovýhle kalendář a pak ta zodpovědnost je převedena na nás. To samé ale mají i ti rozhodčí, kteří musí pískat tolik soutěží, a pak přejet sem a pískat úplně jiný basketbal a hned se na to napojit z ligové sezony. Takže je to těžká situace pro všechny.

Pozitivní pro vás na druhé straně muselo být, když deset minut před zápasem o vás moderátor řekl, že jste hrající legenda a pět tisíc fanoušků vám aplaudovalo. To asi potěšilo, že?
Samozřejmě to bylo krásné. Já jsem se snažil to tolik nevnímat, protože se soustředím na zápas, a nechtěl jsem se vykolejit z toho soustředění. Ale je to úžasné. Hlavně to, že se naplnila tahle hezká hala. Ta porážka pak mrzí o to víc, protože lidi nás hnali dopředu, i když odešly síly, a díky nim jsme zůstali v zápase. Bohužel nepovedený druhý poločas rozhodl.

Jak se vám celkově zamlouvala nová jihlavská aréna?
Byl jsem tady poprvé a hala je super. Myslím si, že oproti Pardubicím má výhodu pro basketbal v tom, že není tak velká. Nebo spíš je dobře udělaná tím, že lidi jsou blíž ke hřišti, takže tu atmosféru vnímáte líp. Určitě je super mít takovou halu, která není daleko od Prahy, ani od Brna, takže já to vnímám pozitivně.

S bilancí 2-2 je vaše šance na postup pořád slušná. Souhlasíte?
Tak jestli se nepletu, tak 2-2 to máme my i Estonci a Švédi 1-3. Určitě teď budeme muset vyhrát oba zbývající zápasy, nejen abychom postoupili, ale abychom měli i co nejlepší bilanci do druhé fáze pro případ postupu. To nejdůležitější, co všichni víme, je, jak se sejdeme. Tým je asi jiný, když přijedu já. Byl by jiný, kdyby přijel Honza Veselý. A jak říkám, bude hodně záležet, jestli budeme mít hráče jako Ondru Sehnala nebo Jamese Karnika.